Vědci se již desítky let snaží pochopit, jak přesně mohou opakované údery do hlavy při sportu vést k vážné ztrátě paměti a demenci v pozdějším věku.
Studie publikovaná v časopise Science Translational Medicine zjistila, že ochranná bariéra známá jako hematoencefalická bariéra může být poškozena a dochází k úniku tekutiny i desítky let po ukončení kariéry sportovce. Studie zjistila, že tato trvalá propustnost zřejmě vyvolává dlouhodobou imunitní reakci, která úzce souvisí s poklesem kognitivních funkcí.
Dlouhodobé poškození
Část obtíží při studiu dlouhodobých účinků poranění hlavy spočívá v tom, že některé neurodegenerativní stavy, jako je chronická traumatická encefalopatie, lze diagnostikovat pouze vyšetřením nervové tkáně po smrti.
Vědci chtěli zjistit, zda lze alarmující příznaky odhalit u žijících sportovců studiem hematoencefalické bariéry, husté vrstvy buněk vystýlajících cévy zásobující mozek. Tato vrstva za normálních okolností brání průniku škodlivých látek z krve do mozkové tkáně.
V rámci studie vědci skenovali mozky 47 sportovců, kteří ukončili kariéru v kontaktních sportech s vysokým rizikem otřesu mozku a opakovaných úderů do hlavy, jako je ragby a box. Zkoumali také kontrolní skupinu, která zahrnovala lidi, kteří nesportovali, a sportovce, kteří se věnovali bezkontaktním sportům.
Skenování mozku ukázalo, že hematoencefalická bariéra byla u sportovců, kteří hráli kontaktní sporty, výrazně propustnější než u lidí z kontrolní skupiny, a to i přesto, že sportovci v době studie již v průměru 12 let netrénovali. Vědci zjistili, že lidé s nejzávažnějším poškozením bariéry dosahovali horších výsledků v paměťových a kognitivních testech než lidé s nižší propustností bariéry.
Obtížná diagnostika
Vědci zjistili, že standardní krevní testy používané k odhalení poškození mozku nejsou při zjišťování poklesu kognitivních funkcí příliš účinné.
Varovné příznaky se naopak projevily, až když výzkumný tým zkoumal imunitní systém sportovců: krev lidí s nejzávažnějším poškozením bariéry a největším úpadkem kognitivních funkcí obsahovala více zánětlivých bílých krvinek a dalších biomarkerů aktivace imunitního systému než krev lidí s méně závažným poškozením. Zdá se, že u sportovců došlo k systémovému procesu hyperzánětu.
Podle autorů studie by detekce netěsných cév při skenování mozku mohla být nástrojem, který by u žijících pacientů identifikoval vysoké riziko vzniku závažného onemocnění mozku. Vědcům to také dává potenciální možnost vyvinout léčbu, která by tomuto typu neurodegenerace zabránila.
Tato zjištění by však neměla lidi odradit od organizované fyzické aktivity, protože cvičení je pro mozek nesmírně prospěšné. K poškození tohoto druhu dochází v důsledku dlouhodobého působení – znepokojující je kumulativní charakter poškození mozku.
Výzkumníci doufají, že v budoucnu zopakují své experimenty na větším vzorku. Campbell říká, že do studie bylo zahrnuto jen málo žen – pouze sedm z 62 sportovkyň a kontrolní skupina -, protože sportovkyň, které ukončily kariéru, je mnohem méně než sportovců.
