Přibližně 65 % lidí s mizofonií má alespoň jednu další duševní poruchu. Nejčastěji jsou u nich diagnostikovány deprese a úzkostné poruchy. K tomuto závěru dospěli vědci po analýze údajů z celostátního reprezentativního vzorku dospělých obyvatel USA. Práce byla publikována v časopise Psychiatry Research.
Mizofonie je stav, kdy člověk zažívá silné emocionální a fyziologické reakce na určité každodenní zvuky. Nejčastějšími spouštěči jsou žvýkání, dýchání, klepání nebo opakované cvakání. Při jejich výskytu mohou lidé pociťovat hněv, znechucení, úzkost nebo touhu okamžitě opustit danou situaci.
Výzkum naznačuje, že mizofonie je spojena se zvýšenou konektivitou mezi oblastmi mozku zodpovědnými za zpracování zvuků a oblastmi zapojenými do hodnocení emočního významu podnětů a rozpoznávání ohrožení. Na rozdíl od obecné citlivosti na hlasité zvuky reaguje misofonie obvykle na specifické opakující se zvukové vzory.
Nové studie se zúčastnilo 185 osob s misofonií a 1 644 účastníků kontrolní skupiny bez příznaků tohoto onemocnění. Průměrný věk osob s misofonií byl 41 let, zatímco kontrolní skupině bylo 51 let. Ženy tvořily 53 % účastníků ve skupině s misofonií a 49 % v kontrolní skupině.
Účastníci vyplnili několik psychologických dotazníků k posouzení příznaků mizofonie, úzkosti a deprese. Analýzy ukázaly, že většina studovaných poruch se u osob s misofonií vyskytovala 2-37krát častěji než v kontrolní skupině. Příznaky aktuální úzkosti tak byly zjištěny u 53 % účastníků s misofonií a pouze u 8 % osob bez ní.
Příznaky deprese byly zjištěny u 42 % účastníků s misofonií oproti 6 % v kontrolní skupině. Hučení v uších uvádělo 44 % osob s mizofonií a 23 % osob bez ní. Příznaky hyperakuze se vyskytovaly u 42 % osob s misofonií a pouze u 2 % v kontrolní skupině.
Podobný vzorec byl pozorován i s ohledem na předchozí diagnózy. Deprese byla diagnostikována u 49 % účastníků s misofonií (oproti 11 % v kontrolní skupině) a úzkostné poruchy u 47 % (oproti 10 %). Posttraumatická stresová porucha byla zjištěna u 29 % osob s mizofonií a pouze u 3 % v kontrolní skupině.
Podle autorů článku vysoká prevalence přidružených poruch naznačuje potřebu dalšího výzkumu mechanismů vzniku mizofonie.
