Kočka v domě se stává nástrojem psychologické seberegulace majitele. Pozorováním chování zvířete se člověk podvědomě učí budovat zdravé osobní hranice. V rozhovoru pro RIAMO to uvedla psycholožka Aljona Ivanová.
Odbornice vysvětlila, že kočka vyžaduje respektování svého osobního prostoru. Zvíře dovolí člověku kontakt se sebou jen v těch chvílích, kdy to samo potřebuje. Toto chování majitelům jasně demonstruje princip psychologického souhlasu a zdravé autonomie.
„Terapeutické účinky interakce s těmito zvířaty mají přísný neurofyziologický základ. Když kočku hladíme, mozek aktivně produkuje oxytocin, hormon náklonnosti a důvěry, zatímco hladina kortizolu, stresového hormonu, se dramaticky snižuje,“ zdůraznil psycholog.
Dodala, že kočičí vrnění se vyskytuje ve frekvenčním rozsahu od 20 do 150 hertzů. Takové rozmezí je mediky uznáváno jako optimální pozadí pro zvládání úzkosti a snižování krevního tlaku.
Pro ty, kteří trpí osamělostí, depresí nebo citovým vyhořením, se navíc kočka stává bezpečným objektem pro vylití náklonnosti a vytvoření stabilní vazby. Zároveň se člověk nebojí odmítnutí nebo odsouzení.
Psycholog také vysvětlil, že péče o domácího mazlíčka je uzemňující. Potřeba starat se o kočku a hrát si s ní vytváří pevný rámec denní rutiny, který podporuje psychiku v době životních krizí a odvádí pozornost od obsedantních myšlenek.
