Existuje stav, kdy se zdá, že je všechno v pořádku, ale uvnitř je hluboký smutek, který nelze vysvětlit slovy.
Žádné skandály, žádné podvádění, žádné zjevné problémy, ale chybí jiskra, kvůli které jste se kdysi chtěli probudit, píše zpravodaj .
V takových chvílích se často přesvědčujeme, abychom byli trpěliví, vždyť se tolik investovalo, vždyť lidé, vždyť si zvykli. A to je to nejnebezpečnější – zaměnit zvyk za lásku a strach ze samoty za touhu být s konkrétním člověkem.
Pixabay
První otázka, kterou si položte, zní: Myslím na budoucnost svého partnera a automaticky ho tam zahrnuji? Pokud se ve vašich plánech na dovolenou nebo na stáří objevuje jen s vypětím vůle, je to signál k probuzení.
Druhá otázka se týká radosti: cítím se lehčí a hřejivější při pomyšlení, že se večer uvidíme? Pokud je setkávání s milovanou osobou vnímáno jako povinnost nebo povinnost, pocity už dávno ustoupily povinnosti.
Třetí a nejdůležitější otázka zní: Kým se stávám v přítomnosti této osoby? Pokud vztah vyžaduje, abyste se neustále přetvařovali, zmenšovali nebo si dokazovali svou hodnotu, nejde o lásku, ale o přežití.
Člověk ve zdravém vztahu vzkvétá, i když má problémy v práci nebo pupínky na nose. Se správným partnerem se chcete mít lépe, ale ne proto, že musíte, ale protože to jde samo.
Když musíte neustále volit mezi sebou a vztahem, správná volba je vždy ve prospěch sebe. Protože ztráta sebe sama v páru je ta nejdražší cena, kterou můžete zaplatit za iluzi intimity.
Přiznat si, že příběh skončil, je bolestivé a děsivé, ale žít v muzeu vlastních vzpomínek je ještě děsivější. V prázdném domě, kde už dlouho nikdo nebydlí, můžete jen mrznout, i když každý den zatápíte v kamnech.
Přečtěte si také
- Proč si uchovávat starou zášť: cena, kterou platíme každý den
- Proč slyšíme jen to, co chceme slyšet: past našich vlastních uší
